<h2>Náměšť nad Oslavou</h2>
Vznikla pod starým knížecím hradem jako trhová osada při brodě přes řeku Oslavu. Že byla vysazena jako město, není prokázáno. V roce 1308 byla spolu s celým okolím vydrancována a vypálena Kumány. Postupně byla znovu postavena, což se téměř polovině vesnic v okolí již nepovedlo. V roce 1335 je knížecí hrad v rukou pánů z Lomnice a dosud svobodná Náměšť se stává obcí poddanskou. Lomničtí také provedli první známé stavební úpravy hradu. V dalších letech hrad měnil majitele. Jeho vlastníkem byl zemský hejtman Lacek z Kravař. Přiženil se na něj a až do nastoupení úřadu zemského soudce zde bydlel nejvzdělanější moravan 15. století Ctibor Tovačovský z Cimburka. V roce 1563 jej získávají Zerotínové a přestavuji hrad na renesanční zámek. Poslední Žerotín, Karel st., potvrzuje Náměšti řadu městských práv a následně v roce 1628 prodává jedno z nejrozsáhlejších panství na Mora-vě Albrechtu z Valdštejna. V následujících sto letech mění městečko často své majitele, ale také jsou zde postaveny nejvýznamnější objekty. Roku 1752 koupili panství již bez Rosic a Troubska Haugwitzové, kteří byli nuceni odejít až v roce 1945. Ti zde v roce 1759 po-stavili kapucínský klášter. Po jeho zrušení Josefem II. v jeho objektech a v objektu Zámeckého mlýna u řeky vybudovali největší továrnu na výrobu viněných látek na celé Moravě. Tehdy velmi moderní továrna byla již na počátku 19. stol. poháněna parními stroji, měla plynové osvětlení i ústřední topení. Pracovalo zde 1200 lidí. Ve 20. stol. následuje výroba koberců, která končí v r. 2003. V roce 1850 byl v Náměšti zřízen okresní soud, berní úřad a jiné pravomoci, které dosud vykonávala vrchnost. V roce 1886 získalo městečko železniční spojení s Brnem a Jihlavou. V roce 1923 byla Náměšť povýšena na město.

Nepřehlédnutelnou dominantou je národní kulturní památka – renesanční zámek. Na zámek nechal původní hrad přestavět roku 1578 Jan st. ze Žerotína dle projektu italského architekta Gialdiho. Nejstarším pozůstatkem po hradě je dolní část válcové věže, na které stojí jihozápadní nároží zámku. Druhá, dosud zachovaná válcová věž, pochází až ze 14. sto-letí. V 18. stol. zde byly provedeny menší barokní úpravy, byla zbořena velká část předhradí, zasypány příkopy a na jejich místě zřízeny z jihu francouzský a ze severu anglický park. Padací most byl nahrazen mostem kamenným. Největším sálem je Salia Terrena, ve které je umístěna velice cenná zámecká knihovna. Klenba sálu je vyzdobena barokními freska-mi lemovanými bohatou štukovou výzdobou. Zámek byl po roce 1945 letním sídlem prezidenta Dr. Edvarda Beneše, který zde v letech 1946 a 1947 pobýval. Přírodní památka zámecká obora je zvláště cenná svými staletými duby a kvalitním chovem daňků. Významnou památkou je barokní most přes řeku Oslavu. Mírně klenutý most má sedm oblouků o nestejné velikosti. Délka mostu je 62 m, šíře mostovky 8 m. Most je vyzdoben 20 barokními skulpturami.
Na nárožích se nalézají sochy čtyř archandělů a mezi nimi po každé straně dalších osm soch světců. Studii celého souboru vyhotovil Josef ›, Winterhalder starší, který i osm soch sám vytesal. Další sochy vytesal Alexandr Jelínek. Sochy jsou posazeny na podstavcích, které jsou věrnými kopiemi antických mramorových soklů z doby před Kristem. Most v komplexu s galerií soch je nejcennější památka svého druhu na Moravě. V současné době jsou na mostě osazeny kopie. Originály jsou uloženy v zámku. Barokní kostel sv. Jana Křtitele byl postaven v roce 1639 na místě starého vyhořelého kostela. Hlavní oltářní obraz znázorňuje křest Krista, na bočních stěnách presbytáře je vlevo obraz sv. Jana Nepomuckého, vpravo Jana Sarkandera. Autorem těchto tří obrazů je Pavel Troger. Celo náměstí tvoří budova barokní fary z roku 1744. V nikách vedle hlavního vchodu jsou umístěny plastiky sv. Josefa a sv. Jáchyma od Josefa Winterhaldera staršího. V centru náměstí je umístěno sousoší Nejsvětější Trojice od Antonína Rigy z roku 1715. V Žerotínově ulici se nalézá barokní komplex budov zvaný Spitálek, v jehož středu se nalézá kaple sv. Anny. Oltářní obraz sv. Anny a boční obrazy sv. Františka Xaverského a Jana Sarkandra jsou od Petra Trogera. Sochy sv. Rocha a sv. Terezie jsou dílem Jana Winterhaldera staršího. V sousedství městského hřbitova si Haugwitzové postavili v roce 1825 empírovou hrobku podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornheusera. Taktéž empírové figurální skulptury ve vitrážích pocházejí opět od vídeňského sochaře Josefa Kliebera. V Náměšti nad Oslavou se nalézá největší soubor soch, předního barokního sochaře Josefa Winterhaldera staršího (1702 – 1796).

Mapa