Dívčí kámen Cesta od pravěku do středověku

Křemže

Jméno Dívčí Kámen je pravděpodobně starší než hrad, který zde byl postaven. Vyplývá to z listiny z roku 1349, jíž Karel IV. dovoluje bratřím Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka „postavit v Českém království hrad, nazvaný v českém jazyce Dívčí Kámen“. Rožmberkové toto jméno, podle tehdejší módy, poněmčili na Maidštejn.

Výstavba hradu probíhala nepochybně velmi rychle. První zmínky o purkrabství se objevují již o 11 let později, roku 1360. Přestože byl hrad na svou dobu moderním a pohodlným obydlím, nikdy se nestal trvalým sídlem vrchnosti, jeho funkce byla především mocensko-správní. Roku 1394 zde byl krátce vězněn král Václav IV.

Na počátku husitských válek postoupil Oldřich II. z Rožmberka hrad Vilémovi z Potštejna, ale již o čtyři roky později, v roce 1424, se hrad opět navrátil do Oldřichovy držby. Oldřich si Dívčí Kámen oblíbil a na sklonku svého života zde strávil čtyři roky. Hrad většinou obývala stálá posádka, které velel purkrabí a která spolu s ním čítala deset mužů. Pouze v době domácích válek, okolo roku 1470, byl počet členů hradní posádky zvýšen na 24.

V roce 1506 se Petr z Rožmberka rozhodl hrad dále neudržovat, zařízení přestěhoval do Českého Krumlova a v roce 1541 se o Dívčím Kameni písemné prameny zmiňují jako o pustém hradu.

 

Pověsti

Proč název Dívčí Kámen?

Proč se Dívčí Kámen jmenuje Dívčí Kámen? Faktem je, že jméno je pravděpodobně starší než hrad sám, protože se objevuje již v zakládací listině hradu. Ke vzniku toho jména se váže několik pověstí, z nichž vám prozradíme tu nejhezčí:
Žil kdysi švarný mladík, který se velmi rád proháněl po lesích na svém koni, lovil zvěř nebo se jen radoval z krásy místní přírody. Na svých toulkách častokrát zavítal k Vltavě, aby dal koni napít a sám se osvěžil v jejích vlnách. Jednoho dne spatřil na břehu řeky krásnou dívku. Chvíli se na ni z úkrytu díval a pak nepozorován odjel. Na to místo se však vracel stále častěji a téměř pokaždé dívku viděl. Zamiloval se do ní a jednoho dne ji požádal, aby se stala jeho ženou.
Věřme, že to nebyla jen ženská vychytralost, když dívka odpověděla: „Stanu se tvojí ženou, avšak jen s tou podmínkou, že spolu budeme žít v sídle vystaveném na skále, pod kterou tak ráda chodím.“
A snad to nebylo jen z mužské ješitnosti, že se mladík rozhodl vystavět na skále velký hrad a nazval ho Dívčí Kámen na počest své budoucí ženy.
Kdybychom věřili pověstem, mohl by tím mladíkem být Jošt z Rožmberka, jeden ze zakladatelů hradu Dívčí Kámen.

O nachlazeném skřítkovi

Neslyšeli jste u potoka pod hradem kýchání? Pokud ho náhodou uslyšíte, určitě nezapomeňte říci „Pozdrav pánbůh“. Pravděpodobně to kýchá zdejší skřítek, o kterém se říká, že střeží poklady ukryté v podzemních sklepích. Občas vychází na zemský povrch, sedává na kameni u potoka a kýchá tak silně, že se to rozléhá široko daleko. Tomu, kdo mu na každé kýchnutí neúnavně odpoví „Pozdrav pánbůh“, prý zjeví místní poklady.
Se skřítkem se tu kdysi setkal jeden sedláček, který si přijel na hrad pro kámen na stavbu nové chalupy. Když už popáté řekl „Pozdrav pánbůh“ a trpaslík kýchal dál, rozzlobil se sedlák a zvolal: „Kýho výra, copak mne máš za blázna, že mi tu stále do uší kýcháš?“ Náhle se setmělo a ozval se pronikavý smích odkud, to sedláček nevěděl. Chtěl utéct, ale stál jako přimrazen a nemohl z místa. V tom ze sklepení vyšel průvod skřítků, hráli na malinké hudební nástroje a zpívali podivné písně. Průvod sedláčka obklopil, avšak skřítkové rozhodně neměli v úmyslu ho obveselovat svým hraním. Najednou se proměnili v divoká zvířata, štětinaté vepře, huňaté medvědy a dravé vlky a začali se na sedláka sápat a cenit zuby. K smrti vyděšený sedlák v ten ráz omdlel.
Když se probral, všude kolem bylo ticho a klid. Sebral svůj povoz a prchal z hradu, co mu síly stačily. Ve své vesnici potkal několik sousedů, kteří se ho ptali, kam má tak napilno. „Ale, vezu kámen na stavbu,“ odpověděl sedláček. Sousedé se začali smát a odkryli plachtu, která mu vlála ve větru. Na voze bylo místo kamení jen shnilé dřevo, listí a mech. Asi uhodnete, že sedláček se už na hrad pro kámen nevracel.

Turistika

Hrad patří městysu Křemže a po zaplacení vstupného je přístupný celoročně v době denního světla. Okolo hradu vede červeně značená turistická trasa z Boršova nad Vltavou do Zlaté Koruny a žlutě značená trasa k železniční zastávce v Holubově. Z větší části podél turistického značení pro pěší je značena také cyklotrasa č. 1127 ze Zlaté Koruny do Holubova.

V blízkém okolí lze navštívit například klášter ve Zlaté Koruně, keltské oppidum Třísov, přírodní rezervaci Holubovské hadce nebo nejvyšší horu Blanského lesa Kleť.

Mapa