Klepec nad obcí Přišimasy Zkamenělý Slouha, nebo pravěký menhir

Přišimasy

Nejmladší místní část Skřivany vznikla jako samostatná pastevecká osada v průběhu 14. století. Její název, původně Křiváň, přejala ves podle nezvykle křivých skal na vrchu Klepec (358 m.n.m), který za ujímá nejvyšší bod na katastru s rozsáhlým výhledem. Na jeho vrcholu narazíme na 8 metrový žulový balvan, osazený roku 1920 pamětní deskou občanům padlým v I. světové válce.

Dominantou staré návsi je pískovcový kříž z roku 1886. První písemná zmínka pochází z 10. května 1385, kdy Olbram Menhart ze Škvorce převedl roční fundaci pro kapli Všech svatých ve svém domě na Staroměstském náměstí v Praze z chudé vsi Zeleneč na Přišimasy. Podle listiny patřily Olbramovi i sousední obce Skřivany, Horka a kostelní patronát na Hradešíně, z nichž tehdy utvořil v podstatě základy škvoreckého panství. Roku 1395 začal vycházel plat i ze Skřivan určený pro výživu duchovních u kostela sv. Apolináře v Praze.

Olbramovici drželi vesnici až do 29, října 1462. Mikuláš ze Škvorce tehdy prodal zámek s panským dvorem a selskými dvory ve Škvorci, selské dvory ve Skřivanech, Křimíně (zaniklá ves), Úvalech a kostelní patronát v Horkách a Hradešíně se vším příslušenstvím za 3 000 kop grošů purkrabímu pražského hradu Čeňkovi z Klinštejna. Noví majitelé se postupem času zadlužili a i přes finanční pomoc nakonec došlo k postoupení celého panství 19. listopadu 1532 v dlužné částce 7 000 kop grošů příbuznému Zikmundovi ze Smiřic.

K další změně ve vlastnických poměrech ke Skřivanům došlo 26. dubna 1621. Hrdelní komise odsoudila Albrechta Jana Smiřického za protihabsburskou činnost a zkonfiskovala mu posmrtně polovinu rodového jmění představující přibližně 4 veškerého šlechtického majetku v Čechách. Pobělohorských tahanic využil Albrecht z Valdštejna, jemuž se podařilo smiřická panství včetně Skřivan získat a za vidinou zisku je prodat 11. listopadu 1622 Karlu knížeti z Liechtensteinu.

Roku 1654 patřily Skřivany knížeti Karlu Eusebiovi z Liechtensteinu ke Škvoreckému panství. Ve vsi stál seIský grunt Matěje Drbohlava se 144 korci poli. Druhý grunt pana Lukše byl opuštěný a rozbořený. Vedle nich stály chalupy Štěpána Limuského, Václava Tkadlce, Pavla Holocha a Matěje Korandy. Celkem drželi ve vsi 8 potahů (koně, voli). 15 krav, 7 jalovic a 7 svini. V zimě roku 1665 vyhořela Limuského chalupa

Z protireformační doby se uvádí roku 1671 ze Skřivan nekající slouha Tomáš s ženou. O tři roky později uvádí tuklatský farář Jana Jansu, Bětu Vojačku a sestru pastýře Annu, jež zanedbali zpověď. Téhož roku byl František Svoboda s manželkou dokonce v podezření z kacířství. V zimě roku 1681 postihl požár domy Drbohlava a Tkadlce. V roce 1713 se ve Skřivanech uvádí 42 duši. Další požár vypukl roku 1746 a do základů vyhořely domy Korandy a Lukše. Roku 1757 zde žilo za Marie Terezie z Liechtensteinu 6 hospodářů, ti obdělávali 320 strychů polí a užívali 18 strychů luk. Roku 1785 stálo ve Skřivanech 18 domů. Selské grunty stály ve vsi čtyři: Václav Kuneš čp. 6, Jan Charvát 7, Jan Lomič 8 a Martin Havránek 13. Chalupy byly tři: Jakub Srnec 1, Jan Doležal 2 a Václav Chroust 5 s výměnkem 12. Domkařů bylo osm, dva se stejným číslem: Josef Žebro 4, Matouš Pačes 9, Tomáš Špaček 9, Václav Klanecký 10, Josef Šnejdr 11, Tomáš Navrátil 15, Tomáš Pačes 16 a vdova Žebrová 17. Ve Skřivanech stála obecní pastouška 3 a myslivna v Lánech 14. Roku 1799 tábořili ve Skřivanech ruští vojáci, posily mířící na pomoc rakouskému císaři ve válce proti Napoleonovi Bonaparte v Itálii. 7. července byl po staveních ubytován štáb generálmajora Gudoviče. Celkem bylo ubytováno v Přišimasech, Horkách, Skřivanech a Limuzích 5 eskadron.

Po několika dnech odešli, ale již 20. srpna následovaly sbory Bauerových husarů, prince de Condé, jezdecký pluk vévody z Bery doprovázený dělostřelci a dragouni vévody d’Enghiena.

V prosinci Skřivany obýval technický oddíl minérů a sapérů vracející se do Rusi. Roku 1843 měly Skřivany knížete Aloise z Liechtensteinu 28 domů se 166 obyvateli a dvěma protestantskými rodinami. Po ukončení patrimoniální správy byla obec Skřivany roku 1850 trvale připojena jako místní část k obci Přišimasy.

Vrch Klepec

Východně od Skřivan se po žluté turistické značce dostaneme k Přírodní památce Klepec, chráněné od roku 1977. Na skřivanské části katastru se z bývalého lomu z 19. století dochovala pouze samostatná skála Slouha, opředená řadou pověstí o zlé selce a zkamenělém slouhovi, kterou obec Přišimasy nechala roku 1920 proměnit usazením desky v památník padlých občanů. Granitová skála Slouha je pevně spojena se svým podložím a tvoří ji pozůstatek původně rozměrnějšího masivu říčanské žuly, jakožto nejsevernějšího výběžku středočeského plutonu, který se od Přišimas táhne až k Dunaji. Podle výzkumu RNDr. Josefa Rubina z roku 2016 je Slouha pozůstatek „cibulovitou odlučností“ odštěpené skály, čili pozůstatek kamenné slupky. Od roku 2007 se v dubnu před Slouhou každoročně koná kulturní akce Den Země na Klepci, která patří k nejvýznamnějším kulturním tradicím na Českobrodsku. Z Klepceje výhled do okolí – románská bazilika v Tismicích, barokní zámek v Kostelci nad Černými lesy, na Hradešín nebo na některé hory Českého středohoří. Dále po žluté turistické trase leží kamenné městečko s balvanem Fůra sena a zatopenými lomovými jezírky.

Hradešínský les

Téměř až ke Skřivanům zasahuje prastarý „Radešínský les“, který se táhne od Skřivan a polohy „na Banduře“ až po doubeckou „Dubinu“. Les je pozůstatkem tisíciletých dubo-habrových knížecích hvozdů. Les patřil roku 1538 Dlaskům ze Vchynic, později Smiřickým ze Smiřic a nakonec i knížatům z Liechtensteinu. Nedaleko Skřivan se nachází lesní lokalita „Třetí skála“. Jde o přírodně vymletý kaňon na toku hradešínského potoka, který nabízí zajímavé scenérie. Na hoře nad kaňonem se nachází „zlodějský mostek“ a nad ním stával až do konce 18. století „Březinský rybníček“. Na konci lesa pod kaňonem se nachází bývalá hájovna „Niklov“, kde trávil dětství významný čechoamerický polyglot Alois Richard Nykl (1885-1958).

Bažantnice v Lánech

Prastará pověst o kamenných vratech u Přišimas vypráví „V poli směrem k Tuklatům stála kdysi dřevěná chalupa, Byla v nepořádku, protože pantáta se staral více o hostinec. Čeledín nakonec chalupu zapálil a utekl. Všechno shořelo jen kamenná vrata zůstala. Dodnes ukazují z nich kameny a proto nazývají tuto polní trať U vrat”. Pověst se váže k osamocené knížecí bažantnici, zvané Lány, založené v 18. století na pokyn vrchnostenské kanceláře ve Škvorci. Po prvé se připomíná roku 1750, kdy se odtud uvádí nejstarší známý bažantník, myslivec Václav Ferndl z Lán. Uprostřed bažantnice se roku 1785 nacházel „panský kvartir“ pro myslivce s čp. 14, náležícím ke Skřivanům. Od myslivny vedla alej, lemovaná po stranách ohradami, jimiž protékal Týnický potok. Bažantnice byla zrušena v polovině 19. století.

Keltská chata

Jihovýchodně od Skřivan objevil archeolog Jan Zadák roku 1973 dvě keltské chaty (polozemnice) z mladšího laténu (460 let př. n. I. – až z přelomu letopočtu). Průzkum vyvolaný narušením při orbě odhalil v letech 1975-1976 v chatě kromě vysokého počtu keramických nálezů také hliněný přeslen (závaží ke tkaní) a zvířecí kost z ovce. Druhá chata vydala strusku, dokazující zpracovávání železa. Při povrchovém sběru v okolí byl nalezen kamenný třík (drtící kámen po užívaný společně s kamennou podložkou těrkou pro drcení a mělnění obilovin) a zlomek plochého brousku z jemnozrnné horniny.

Video

Mapa