Hospitál Kuks Pojďme za barokem do Kuksu

Kuks, Trutnovsko

Hospitál se zvedá na hraně návrší nad pravým břehem Labe. Je koncipován kolmo k severojižní ose, směřující k někdejšímu zámku s lázněmi, který zaujal dominantní polohu nad protilehlým břehem řeky. Mírně stoupající svah mezi řekou a hospitálem poskytl prostor dnes zaniklému umělecky hodnotnému a symbolicky pojatému areálu, jehož hlavní část představovalo závodiště zdobené sochami braunovských trpaslíků.

Před severním průčelím hospitálu probíhá terasa zčásti na kvádrové podezdívce. Na ohradní zdi před průčelím hospitálu jsou rozestavěny za Andělem blažené smrti alegorie Ctností (Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost), za Andělem žalostné smrti pak Neřestí (Pýcha, Lakomství, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost). Na předstupující střední části terasy před kostelem našla místo socha Náboženství, zeď s balustrádou osm alegorických soch Blahoslavenství.

Dominantou stavby je kostel Nejsvětější Trojice, komponovaný na půdorysu protáhlého osmiúhelníku.

Základem dispozice hospitálu jsou dvě symetricky založená křídla vybíhající v jedné přímce západním a východním směrem od kostela. Další křídla pak na jih od této dominující části uzavírají rozsáhlé nádvoří.

Dále na jih na nádvoří navazuje rozsáhlá bylinková zahrada a za ní pak hřbitov se základy kaple.

Interiéry hospitálu poskytují prostor několika památkovým a muzejním expozicím. Významnou součástí prohlídek jsou malby Tance smrti na stěnách hlavní chodby, odkryté a restaurované v průběhu revitalizace hospitálu v letech 2014 a 2015.

Historie

Před založením hospitálu nejprve vznikly lázně, zámek a hostinská zařízení na protějším břehu Labe, kde vyvěral pramen, jemuž byly přisuzovány léčivé účinky. Na Šporkovo přání je již roku 1694 potvrdili profesoři lékařské fakulty pražské univerzity. Expertizu vtělil roku 1696 do svého díla Uralter Kuckus – Brunn, anjetzto erneuerte uralter Quelle, dessen Ursprung etc. beschrieben Karl Valentin Kirchmayer.

Od roku 1707 byl budován kostel, na který záhy navázala průčelní křídla, rozšířená později (1715) okolo nádvoří, které roku 1748 uzavřela jižní křídla s nemocnicí a stájemi. Současně byla zakládána zahrada, za kterou dodnes a hřbitov. Stavební práce podle projektu G. B. Alliprandiho prováděli italský stavitel Pietro Antonio Netolla a kameník Giovanni Pietro della Torre. Pozdější přístavby jsou díly neznámých stavitelů. Rokoková úprava západního průčelního rizalitu z 2. poloviny 18. století je dílem trutnovského stavitele Leopolda Niederöckera.

Rozvržení areálu hospitálu

V letech 1712–1731 vznikla bohatá sochařská výzdoba z dílny M. B. Brauna, k níž se kromě zmíněných 24 alegorií Ctností a Neřestí řadí, osmi Blahoslavenství, Náboženství a dvojice Andělů smrti řadí sochy Křesťanských rytířů (nyní v zahradě a na nádvoří) či dřevěný krucifix v rodové hrobce.

Až po Šporkově smrti (1738) přicházejí roku 1743 na základě jeho odkazu do Kuksu milosrdní bratři, pověření péčí o válečné vysloužilce. Zprovoznili zde nemocnici a lékárnu U Granátového jablka, která sloužila i obyvatelstvu okolních vsí.

Hospital Kuks

V roce 1938 byl řád milosrdných bratří z Kuksu vyhnán německými okupanty a činnost hospitálu byla ukončena. Lékárna zde fungovala až do roku 1945. Po druhé světové válce přechází hospitál do správy státu, v jedné části byla do roku 1969 léčebna dlouhodobě nemocných, ve druhé do roku 1998 pobočka krajského archivu. Od 50. let 20. století let začínají záchranné práce na chátrajícím objektu: např. originály pískovcových soch Ctností, Neřestí a Andělů smrti byly v 80. a 90. letech přesunuty do lapidária, zřízeného z bývalého nemocničního sálu. Na terase je nahradily repliky.

Šporkovská hrobka

Klenutém prostoru krypty kostela Nejsvětější Trojice vévodí dřevěným krucifix od M. B. Brauna umístěný nad oltářem zdobeným a plastikami dvou truchlících andílků. Ve téměř dvou desítkách rakví jsou pochováni členové rodu Šporků a Sweerts-Šporků. Nejstarším je zakladatel rodu generál Jan Špork (asi 1595–1679), otec F. A. Šporka, který je zde pochován se svou manželku Františku Apolónii ze Sweerts-Reistu. Řada jejich potomků začíná starší dcerou zakladatele, Eleonorou Františkou, představenou kláštera celestinek v nedalekém Choustníkově Hradišti, a končí rodinou předposledního mužského potomka zakladatele, Gustava Sweerts-Šporka. Ten se v roce 1893 oženil s Ilonou Scherenbergovou-Dahnertovou, operní zpěvačkou, jež působila v Altenburgu, v Lipsku a kolem roku 1888 v Brně. V letech 1931–1933 se přátelil s jejich dcerou, tehdy již rozvedenou Kateřinou Sweerts-Šporkovou (*1895), básník Jakub Deml. Tento vztah jej inspiroval k napsání románu Zapomenuté světlo. Kateřina v květnu 1938 vstoupila do Sudetoněmecké strany, 30. dubna 1945 spáchala sebevraždu skokem pod vlak. Do hrobky byla uložena se svou matkou teprve v roce 1993.

Mapa