Nové Hrady Za rodem Buquoyů

Nové Hrady

NOVÉ HRADY
Původně gotický hrad, poprvé doložen k roku 1279. V držení Vítkovců -pánů z Landštejna, později Rožmberků. V 15. století několikrát dobyt a vypálen, v 16. století poškozen výbuchem střelného prachu a zemětřesením. Na počátku 17. století byl hrad opraven a mohutně opevněn. V roce 1619 dobyt císařským generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem, pozdějším vítězem bitvy na Bílé Hoře. V majetku rodu Buquoyů až do roku 1945. Hrad původně bergfritového typu má nezvyklou průchozí dispozici se dvěma vstupními branami a mohutný vyzděný suchý hradní příkop – jeden z největších na českých hradech.
Expozice:
I. trasa HRAD – Buquoyské šlechtické interiéry, rozsáhlá galerie portrétů, veduty okolí, lovecké trofeje, novohradské sklo včetně unikátního hyalitu.
II. trasa ZA ČASŮ PANA SPRÁVCE – Pohled do domácnosti a kanceláře panského úředníka na počátku 20. století.

Až do roku 1801 patřila do buquoyského fideikomisu tři jihočeská panství: Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice. Pozoruhodné je, že se od poloviny 17. do počátku 19. století zdejší rodová sídla výrazněji neproměňovala. Jedinou monu-mentální novostavbou tohoto období byl nový zámek v Libě-jovicích, budovaný ve dvou etapách: na přelomu 17. a 18. století a pak kolem roku 1750. Významným stavebníkem se po dlouhé době stal až Jiří Jan Buquoy (1814-1882). Jeho matka Gabriela, roz. Rottenhanová (1784-1863), vlastnila bohaté severočeské panství Červený Hrádek s velkolepým zámkem a rozlehlým romantickým parkem vybudovaným na přelomu 18. a 19. století. Právě zde strávil Jiří Jan a jeho sestry pod-statnou část dětství. S matkou se pak ve 40. letech 19. století podílel na romantizujících úpravách přikoupeného hradu Hauenštejna, které předjímaly adaptace jihočeského Rožmberka. Severočeská panství sehrála zásadní roli i pro krajinné zásahy v Nových Hradech a přilehlém okolí. Kolem poloviny 19. století byly Nové Hrady pouze jedním z ven-kovských sídel, jež panstvo navštěvovalo během letní a pod-zimní sezóny. Zbytek roku trávilo ve městě: za Jiřího Františka hlavně v Praze, za Jiřího Jana převážně ve Vídni. V Praze si Buquoyové kromě malostranského paláce oblíbili zámeček v Bubenči. Ve Vídni sídlili nejen v paláci ve Wallnerstrasse, ale i v letohrádku na Gri)nbergu. Novohradský hrad pozbyl své původní funkce panského sídla v důsledku požáru v roce 1573. Přesto ale neztratil pro majitele na symbolické hodnotě. Romanticky uvažující Jiří Jan hodlal promyšlenými stavebními zásahy akcentovat
rodovou tradici i původní středověký charakter obou nejstarších českých rezidencí. Zatímco Rožmberk byl přebudován na skutečné rodové muzeum připomínající jednotlivé osobnosti buquoyského rodu a poukazující na rožmbersko-buquoyskou kontinuitu, v původním novohrad-ském sídle byl reprezentativně adaptován rodinný archiv. Historická centra obou panství se tak stala mediátory rodové paměti. Ponechání buquoyského archivu v Nových Hradech mělo též praktický aspekt. Právě zde sídlily veškeré buquoy-ské úřady, které archiválie využívaly a shromažďovaly. Sám Jiří Jan se intenzivně zabýval rodovou historií a na péči o archiv a jeho doplňování se osobně podílel. Nové prostory fideikomisní knihovny a archivu vznikly zřejmě během stavebních úprav v poslední dekádě 18. sto-letí, kdy byla o patro zvýšena vstupní věž. Obě místnosti byly znovu adaptovány roku 1842, a to do podoby známé z dobových vyobrazení. Archivní sál se tehdy stal zároveň síní slávy generála Karla Bonaventury Buquoye a kromě originálů středověkých smluv v ní byly vystaveny i památky na tohoto vojevůdce: vojenské praporce, zlacené brnění darované císařem Ferdinandem II., maršálská hůl, řád Zlatého rouna ad. Minimálně od roku 1769 působil jako buquoyský archivář Bernard Spatzierer. Později je doložen archivní úředník Wenzel Cžižek. V poslední čtvrtině 19. století zpracovával buquoyský archiv Arnold Weyke-Eimke. Práce těchto a dalších vzdělaných mužů vzala za své roku 1945, kdy byl archiv vyrabován a řada cenných písemností a artefaktů zmizela nebo byla zničena.

Mapa