Historie hradu Točník

Po požáru hradu Žebráku v roce 1395 jej dal král Václav IV. ještě opravit, ale to se již poohlížel po vznešenějším a bezpečnějším sídle. Stal se jím hrad Točník, vybudovaný pravděpodobně v letech 1398-1401 na témže skalním hřebeni jako hrad Žebrák, avšak o 100 metrů výše (456 m n. m.).
Tímto umístěním a stavebním provedením měla být zvýrazněna strategická poloha u norimberské stezky a majestátní postavení krále Václava V., jako krále českého a římského. Stavba splňovala požadavky krále a byla koncipována tak, aby se král cítil na hradě pohodlně a bezpečně. Byly však potlačeny běžné obranné prvky hradu (věže a poloha paláce vůči nepříteli), a tak se stal Točník spíše rezidencí než pevností.
Již v roce 1400 nechal Václav IV. na Točník převést a uložit část královského pokladu. V roce 1409 zde byl projednáván spor o Pražskou univerzitu, který skončil vyhlášením Dekretu kutnohorského.
Po roce 1413 přestal král na Točník dojíždět a pobýval častěji na svém novém hradě Wenzelštejně u Kunratic. Po smrti Václava IV. přišel hrad o královský poklad a byl předán do zástavy.
Oba hrady štastně přečkaly dvojí obléhání Husity (1425 a 1430), ačkoli nedaleká města Žebrák a Hořovice byla tehdy vypálena.
Od roku 1475 měl hrad v zástavě loupeživý rytíř Burian z Gutštejna a jeho syn Kryštof, kteří jej museli podle rozhodnutí zemského soudu z roku 1487 vydat zpět královské komoře. V následujících letech hrad měnil zástavní držitele. Poté, co se v roce 1524 zřítil most přes hradní příkop, přístoupil tehdejší držitel hradu Jan z Vartenberka k rozsáhlým stavebním úpravám. Byl proražen nový vstup do hradu ze západní strany, přičemž byla brána zajištěna barbakánem (předsunuté opevnění) a kutnohorskými havíři byla vyhloubena hluboká studna.
Po Janovi z Vartenberka získali hrad Krajířové z Krajku, kteří pobořili část hradu Žebráku při neúspěšném hledání pověstného hradního pokladu.
Lobkowiczové, kteří vlastnili hrad do roku 1594, než jim byl královskou komorou zabrán pro odboj proti císaři
Rudolfu II., provedli sgrafitovou výzdobu Velkého paláce, příčného křídla a věže. Téměř tři století byl hrad s panstvím majetkem české koruny a byl spravován hejtmany, kteří sídlili na zbirožském
zámku. Hrad Točník tak ztratil své důležité postavení a postupně chátral.
Posledním českým králem, který navštívil Točník, byl císař Rudolf II. Ten zde nerad a ustrašeně přenocoval. Později sloužil hrad jako vězení pro nebezpečné zločince. Během třicetileté války hrad poskytoval úkryt místnímu obyvatelstvu, které se k němu již nechovalo s patřičnou úctou a zanechalo na něm dva tisíce vozů hnoje.
Od roku 1674 zde bydlel jen hlídač.
Ještě v roce 1681, kdy hrad navštívil Bohuslav Balbín, byl prý Točník obyvatelný. V roce 1733 byla audienční síň hradu v Královském paláci upravena na kapli zasvěcenou sv. Bartoloměji. Díky tomu se dochoval Královský palác v dobrém stavu až do současnosti. Každoročně se koná na konci srpna v kapli poutní mše.
Zvýšení zájmu o oba hrady přineslo až 19. století, kdy byly jejich ruiny cílem výletů mnohých umělců a vlastenců.
V roce 1840, kdy hrad navštívil a popsal F.A. Heber, bydlelo v klenutých místnostech pod kaplí v Královském paláci několik chudých rodin. Avšak obrazy z počátku 19. století ukazují, že druhý palác byl již bez střechy.
V roce 1868 se stal vlastníkem panství německý podnikatel H. B. Strousberg, který ponechal Točník a Žebrák svému osudu a věnoval se spíše hospodářské činnosti na Zbirožsku. Po jeho hospodářských neúspěších koupili od eráru panství i s hrady.
V roce 1923 prodal kníže Josef Colloredo-Mansfeld hrady za 10.000 KČ Klubu československých turistů, který zde
sice provedl řadu zajišťovacích prací, ale bez památkářského dohledu.
Dnes jsou hrady Točník a Žebrák majetkem státu ve správě Národního památkového ústavu.
Hrad Točník patří mezi nejmladší a nejrozsáhlejší hradní zříceniny v Čechách, a zároveň dokumentuje společně s hradem Žebrákem a Krakovcem hradní architekturu doby Václava IV., jejíž vývoj byl přerušen husitskými válkami.

Mapa