Žampašský most pod Jílovým je technický unikát. Jde o nejvyšší kamenný mošt postavený na místních drahách. Klene se přes údolí Kocour ve výšce 41,5 m (pro srovnání Nuselský most 42,5 m). Jeho celková délka je 110 m. Zajímavá je podélná osa mostu, která je tvořena obloukem o poloměru 180 m, jednotlivé oblouky mají světlost 12 m. Přípravné i stavební práce byly obtížné a byly prováděny v nepřístupném terénu bez zvláštní mechanizace v nepřístupném terénu. Stavební kámen, granodiorit (lidově žula), byl dopravován polními drážkami z lomů na břehu Sázavy a ze dna údolí nahoru dvoukolejnou svážnicí. Vybudován byl v letech 1898 – 1899, železniční doprava na této části dráhy byla zahájena 1. května 1900. Most stavěný z větší části italskými dělníky zvyklými na obdobné práce v Alpách nenese dodnes žádné známky poškození. První oprava zevnějšku mostu a jeho kontrola proběhla po více jak 110 letech provozu v roce 2012.

Několik kroků zpět jste prošli zúženým profilem soutěsky potoka s výškovým prahem (pod posledním stavením Dolního Studeného). Tvarové zvláštnosti povrchu jsou způsobeny místní specialitou – žílou velmi odolné, pevné, černozelené horniny – uralitizovaného gabra. Žila je čočkovitá s maximální mocností kolem 15 m. Nápadná je blokovým rozpukáním a neobyčejnou pevností. Jen malý rozsah žíly, rozpukání a světlé žilky uhličitanů uchránily tento přírodní výtvor před vytěžením. Gabrové horniny jsou totiž velmi ceněné jako kamenický materiál na výrobu pomníků a obklady. Téměř na každém hřbitově v Posázaví najdeme pomníky z gabra z Pecerad. Horninu tvoří hlavně tmavé minerály, pyroxeny a amfiboly. Žilných vyvřelých hornin, které svým vznikem náleží ke Středočeskému plutonu (žulovému masivu) je v okolí celá řada, např. Dioritové porfyrity nebo leskle lamprofyry.

Mapa