Zbořený Kostelec Objevte hrady nad Sázavou

Týnec nad Sázavou

Zřícenina hradu, v minulosti nazývaného Kostelec nad Sázavou, stojí na skalnatém ostrohu vybíhajícím z vrchu Hradečnice v přírodní rezervaci Čížov. Je obklopen Kosteleckými a Hornopožárskými lesy. Hrad byl založen pravděpodobně za vlády Václava II. na konci 13. století a měl střežit zemskou stezku do jižních Čech. Historik a heraldik August Sedláček (1843-1926) ve své knize Hrady, zámky a tvrze království Českého popsal, jak zřejmě hrad ke svému jménu přišel: „Není pochyby, že jméno Kostelec pochází od kostelce čili chrámu z kamene postaveného a hradbou zavřeného, kterýž byl lidovou pevností, a že tedy jméno samo ukazuje, že tu byl před hradem, než ještě založen byl, opevněný kostel. Byl sice ve čtrnáctém století farní kostel ve vsi Kostelci i na protějším břehu řeky Sázavy a v rovině, ale není víře podobno, že by odtud byl přenesen na Kostelce na nově založený hrad, a spíše se zamlouvá, že hrad podržel to jméno, které měla hora před jeho založením.”

První písemná zmínka o hradu je z roku 1342, kdy ho měl v zástavě Oldřich Medek z Valdeka. Císař Karel IV. sice sídlo kolem roku 1356 vykoupil zpět, ale o rok později ho opět zastavil a brzy znovu vyplatil. Karel IV. hrad uvádí ve svém Majestas Carolina jako takzvaně podmínečně zcizitelný, bylo jej tedy možné na určitou dobu zastavit. Na hradě se vystřídalo několik majitelů. Od roku 1413 držel Kostelec rádce krále Václava IV. Jan Sádlo ze Smilkova. Jako umírněný husita v roce 1421 stanul ve dvacetičlenné prozatímní vládě.
Byl ale obviněn ze zrady a popraven. Jeho syn později prodal Kostelec loupeživému rytíři Kuneši Rozkošovi z Dubé, který si svoji ekonomickou situaci vylepšoval okrádáním lidí v okolí. Královské vojsko proto hrad obléhalo, ale napoprvé ho nedobylo. Podařilo se to až v roce 1450 výpravě vedené Zdeňkem Konopištským ze Šternberka, jedním z nejmocnějších mužů v zemi, která hrad dobyla a pobořila.
Králův přívrženec Zdeněk Konopištský pak zničený hrad získal, přebudoval a vytvořil z něj centrum vojenské sily a opěrný bod svého panství. Jeho spojenectví s králem ale časem přešlo v otevřené nepřátelství. Důvodem byl Jiříkův postoj k vysoké šlechtě a omezování jejích zájmů. Když proto papež v roce 1466 prohlásil Jiřího z Poděbrad za kacíře, postavil se Zdeněk Konopišťský ze Šternberka do čela tzv. Jednoty zelenohorské, která uposlechla papežské výzvy a snažila se krále svrhnout, Spor vyvrcholil bitvou u Nýrska V roce 1467, ve které bylo vojsko Jednoty zelenohorské poraženo. Jiří z Poděbrad vyhlásil této skupině šlechticů válku, vyslal na jejich hrady vojsko a postupně je dobyl. Tragický osud postihl i Kostelec, který jiříkovi spojenci dobyli a vypálili. Obnovit se ho už nikdy nepodařilo a zřícenině se začalo říkat Zbořený Kostelec. Staveniště hradu bylo dvoudílné a mělo zhruba vejčitý tvar. Spodní část obklopovala jádro ze tří stran, na severu, západě a jihu. Na severní a západní straně byla chráněna mohutným vyzděným příkopem, jenž vyúsťoval nad údolím Kamenického potoka, dolní část hradu byla bráněna kamennou zdí. První a nejstarší brána byla postavena v severovýchodní části předhradí. Měla původně věžovitý charakter a jednalo se bezesporu o hlavní vstup do hradu. Druhá, časově mladší brána, vybíhala hluboko do příkopu na severozápadní straně. Třetí brána měla spíše pomocný a především obranný charakter, byla vystavěna na severozápadě a spojovala dolní část hradu s vnějším mohutným valem. Mimo areál hradu na jižní skále byla vysunuta kruhová hláska, z níž byl velmi dobrý palebný výhled na jižní, východní a západní okolí hradu.
Ve zbytku hradu je patrná severní a východní část příkopu, část brány, zdiva budov a nad srázem část okrouhlé věže, která spolu s ochozem spojovací hradby sloužila ke střežení cesty k hradu. František Josef z Vrtby, jeden z dalších majitelů zdejšího panství, nechal na okrouhlé věži vystavět altán, z kterého byl krásný výhled do údolí řeky Sázavy. Na vrchu Hradečnice jsou zbytky dvou obléhacích táborů, starší je položen výše a je špatně čitelný, mladší je naopak zachován velmi dobře. Patrné jsou valy a terasy pro praky, kde dodnes leží balvany používané v minulosti bud’ jako protizávaží praku, nebo jako střelivo.
Zřícenina se stala vyhledávaným cílem turistů už v 19. století. Navštívil ji také básník Karel Hynek Mácha. V nedalekém Benešově v hájovně Želetínka žila jeho láska Márinka Štichová, která ho inspirovala k napsání povídky Márinka.

Mapa