Žumberk Tvrz

Žumberk

Žumberk – opevněná ves
(Sonnberg – em befestigtes Dorg) Z hlediska architektury je celá vesnice hradem, kde hradby s baštami obepínají vlastní vesnici s kostelem, poplužním dvorem, návsí a jednotlivými obytnými budovami. Osada je připomínána jako Sonnberg nebo Sunnberch („Sluneční návrší”) poprvé v roce 1279. Za vlády posledního Rožmberka – Petra Voka – objevuje se ve zdejším kraji umělec evropského významu. Je jím básník německého původu Theobald Hoeck, který se jako zjevení „umírajícího času” renesance a doby zrodu nového uměleckého směru – baroka, stává symbolem rozepří i majetkových rozporů kraje. Byla to zajímavá velmi vyhraněná osobnost, která svým životem, politickou i diplomatickou aktivitou zapůsobila roku 1600 na rožmberského „Vladaře” -Petra Voka tak, že ho zaměstnal u sebe jako svého sekretáře. V této funkci zorganizoval kontakty svého pána s vévodou z Anhaltu, jako představitelem protestantské unie. V roce 1610 získal spíše darem než koupí od Petra Voka spolu se svým bratrem Janem vesnici Žár a Žumberk s tvrzí, kterou pak renesančně upravil. Po smrti Petra Voka díky majetkovým neshodám se svým bratrem byl obviněn nepřáteli a katolickými odpůrci za zfalšování Vokovy závěti, jeho majetek byl roku 1617 zkonfiskován a on sám uvězněn v Praze. Po roce 1618 bojuje po boku českých stavů a po bitvě na Bílé Hoře 8.11. 1620 již o dalších osudech Theobalda není nic známo. Jeho básnická sbírka „Schčines Blumenfeld” – v překladu „Pole krásných květů” – však básníkovu pomíjivou životní dráhu překonává nesmrtelnou poesií, vyprávějící o cestách osudu, životě u dvora, lidské smrti a především pak o lásce.
Možná jste si vlevo při vjezdu do obce všimli mohutného stromu. V zahradě za kamennou zdí tam roste jeden z mála zachovalých jilmů drsných. Téměř všechny jilmy vyhubila v sedmdesátých letech choroba zvaná grafióza, v roce 1980 zůstalo na Novohradsku jen sedmnáct jilmů o průměru kmene větším než 24 cm. Tehdy bylo rozhodnuto, že stromy, které nemoci odolaly, budou základem šlechtění nové generace jilmů. Na území České republiky byly založeny tři semenné plantáže, z toho jedna na Novohradsku. Stromy v této plantáži byly vypěstovány z roubů odebraných ze zdravých jilmů z oblasti od Boubína přes jižní část Šumavy až po Novohradské hory. Ze sklizeného osiva jsou pěstovány mladé jilmy, které jsou vysazovány na vhodná stanoviště. Jilm se tak do přírody pomalu vrací a je naděje, že potomci odolných stromů budou také lépe vzdorovat chorobám a že po letech budou vzrostlé jilmy opět ozdobou naší krajiny. Irt Pojem k zapamatování: žumberský jilm – jilm drsný (horský), vysoký přes 30 metrů, s obvodem kmene 330 centimetrů. Stáří tohoto stromu se odhaduje na 200 až 250 let.

Pověst o hřbitovní sázce

V hospodách se vždy vedly silné a odvážné řeči. Často se pak stávalo, že se chvastouni buď poprali nebo v lepším případě uzavřeli sázku, že dokáží svá slova podložit i činy. Nejinak tornu bylo i v té žumberské. V dobách kdy se ještě věřilo, že mrtvý, jenž byl pohřben jako poslední, musí hlídat hřbitov dokud není pohřben někdo další, se hajný Kuba také vsadil. Že prý dojde o půlnoci k čerstvému hrobu a na důkaz své odvahy do něj zarazí hůl. Když odbila dvanáctá, Kuba značně rozrušen vyrazil spinit svůj úkol. Vítr skučel a na hřbitově bylo háhle pino divných stínů. Již došel k hrobu, zarazil sukovici jak nejhlouběji dokázal a rychle pryč. Ale ono to nešlo! Něco, nebo snad někdo, ho zezadu držel tak pevně, že ani silný Kuba se nemohl vytrhnout. Rval se, sípal, pak i prosil, ale vyprostit se stále nemohl. Když už se začal pomalu smiřovat se svým neblahým osudem, najednou cosi povolilo, prasklo a Kuba byl volný. Jakmile si to uvědomil, nezdržoval se již ohlížením a rychle utíkal do bezpečí hospodského lokálu. Zde všem v rozčilení vyprávěl co se mu přihodilo a věru že sklízel obdiv za svoji odvahu. To však jen do chvíle, než se ráno vydal zástup zvědavých vesničanů na hřbitov prohlédnout si místo noční děsivé události. Netrvalo dlouho a vše se k ostudě Kuby vysvětlilo. Vedle kovářova hrobu ležela Kubova hůl a o kus dál utržený cíp jeho kabátu. Kuba totiž zabodl do hlíny svou sukovici skrze plášti Dnes již Kubu v Žumberku nenajdeme, ostatně brzy po této události se raději odstěhoval, ale hřbitov, stejně tak jako hospoda v něm jsou dodnes. Navštívíte-li některé z těchto míst, vzpomeňte si na Kubu, zachovejte chladnou hlavu a raději se nesázejte.

Mapa